Podzim roku 1944, do konce války zbývá o málo víc než půlrok. Do vesnice Winterspelt, podezřelé klidné na to, že leží v srdci fronty, se odehrává rozmarný osud několik různorodých postav. Lidi obyčejné, válkou postižené - kameníka, učitelku, znalce umění -, a lidi v uniformách, válku vedoucí - amerického kapitána a německého majora. Ten, konfrontován beznadějným vývojem války a morálním imperativem, k němuž se dopracoval vlivem soužití s tímto vzorkem lidí, se rozhodne vydat svůj prapor bez boje Američanům, aby zabránil zbytečnému prolévání krve... A zde jako by autor opustil svou fikci a předal jeho historii, jež si je namočila do krve. Vesnice Winterspelt totiž leží v pohoří Ardeny a my z dějepisu víme, jak tragickou bilanci mělo jedno z klíčových střetnutí druhé světové války, které se tam odehrálo. Historie informuje o tom, jak to bylo. Vyprávění přehrává možnost,. Těmito slovy charakterizuje autor své dílo a zároveň jimi dává nahlédnout i do své, čtenářsky poměrně náročné tvůrčí metody - je založena na neustálém předávání vypravěčského vesla mezi imaginací a neúprosnou skutečnosti, jež sráží každou iluzi na kolena.